Stavba těla a smysly

Popis koně

Koně mohli v holé přehledné stepi přežívat jen proto, že jejich tělesná stavba a jejich smysly jsou vyvinuty tak, že včas zachytí nebezpečí a rychle a daleko mohou odběhnout. Celý kůň, jeho kostra, svaly, krevní oběh, zažívání a vnímavé smysly, je zařízen pro pohyb, rychlost a vytrvalost.

Významným znakem tělesné stavby koně je, že běhají jen na jediném prstu. Proto patří mezi lichokopytníky. Tento prst odpovídá našemu prostřednímu prstu. Z druhého a čtvrtého prstu zůstaly jen dvě tenké kůstky bodcové po stranách holeně. Dlouhé nohy, odolné klouby a silné vrstvy svalů na celém těle umožňují rychlý běh. Kůň má veliké srdce a plíce, aby stačily zásobovat tělo kyslíkem při dlouhém běhu. V protáhlé hlavě se veliké množství vdechovaného vzduchu lépe zahřeje a žaludek koně je malý, aby v něm neležela zbytečná zátěž.











Kostra

Kostra koně je hlavní oporou těla. Podepírá ho a chrání citlivé orgány uvnitř: lebka kryje mozek, žebra chrání srdce, plíce a další orgány. Kosti jsou spojeny pohyblivými klouby a pohybují se díky svalům. Hmotnost koňského těla je rozložena na 4 "nosné pilíře" - přední a zadní končetiny. Páteř je pevná a definitivní podobu získává až ve věku pěti nebo šesti let. Poměrně těžká kostra lebky přispívá k rovnováze těla při pohybu. Fosilní zbytky ukazují jak se koňská kostra za 60 miliónů let změnila od prvního Eohippa až k modernímu koni - Equu caballu.

Koňská kostra čítá 252 kostí a skládá se ze dvou hlavních částí. Axiální kostra chrání životně důležité orgány a skládá se z lebky, hrudního koše a páteře. Páteř tvoří 29 hřbetních obratlů, které se dále dělí na 18 hrudních obratlů, 6 bederních a 5 křížových obratlů. Apendikulární kostra podepírá tělo a skládá se z lopatek, předních nohou, pánve a zadních nohou.







Svaly a šlachy

Svaly na těle koně poskytují sílu k pohybu zvířete, proto musejí být velké a silné. Jsou tvořeny tisíci vlákny, která se smršťují a roztahují, čímž vzniká pohyb. Každý sval je připevněn k té části těla, jejíž pohyb ovládá. Většina svalů pracuje ve skupinách nebo ve dvojicích.

Končetiny se skládají z kostí, svalů šlach a vazů. Směrem od kolena (Správně od karpálního, resp. hlezenního kloubu) nejsou na jeho končetinách žádné svaly a spojení kostí je zajišťováno pouze šlachami a upínacími vazy. Rozhodující úlohu při pohybu koně má tedy horní část jeho končetin. Naopak na spodní část je soustředěna jeho vlastní hmotnost. Končetiny koně jsou vystaveny velké námaze. Klouby zabezpečují ohyb končetin a současně tlumí nárazy na ně. Šlachy, upínající svaly ke kostem, pak umožňují harmonický pohyb celé končetiny. Ohybače svalů a šlach končetiny ohýbají, zatímco natahovače je vracejí zpátky. Celkově vyvážená stavba těla koně však zabraňuje abnormalitám při pohybu, a tím předchází i jeho případnému zranění.







Chrup

Koně stejně jako lidé mají dvojí chrup: dočasný. někdy nazývaný mléčný. a stálý. Mléčné zuby jsou menší, hladší a bělejší než trvalé dospělé zuby, které je nahradí. Dospělé zuby jsou silné, velké a zabarvené do žluta. Do pěti let má kůň mléčné zuby a v šesti letech má kůň už trvalý chrup. Spodní a horní čelisti vytvářejí téměř zrcadlový obraz, tedy chrup souměrný a stejnočetný. Trvalý chrup dospělého koně tedy tvoří šest předních zubů - říká se jim řezáky a slouží k ukusování trávy. Dva uprostřed jsou kleště. Následující pár po obou stranách jsou středáky a zcela na kraji jsou zuby krajáky. Za řezáky následuje dvanácti stoliček (z toho šest zubů třenových), které koně používají k drcení potravy. Mezi řezáky a stoličkami je mezera dlouhá asi na šířku dlaně. Hřebci a někdy i valaši mají v této mezeře navíc po jednom špičáku. Klisny tedy mají 36 a hřebci 40 zubů.

Problémy se zuby

Všem koním by se mely kontrolovat zuby jednou za šest měsíců. Žvýkáním potravy se zuby opotřebovávají a někdy může být opotřebování nepravidelné. Omílání stoliček může vytvářet ostré hrany. Mohou se objevit různé typy problémových zubů, které je nutno odstranit. Například v sousedství prvních horních stoliček mohou vyrůst drobné vlčí zuby, které mohou být nepohodlné a vadit udidlu.

Příznakem ostrých zubů je vypadávání částečně rozžvýkané potravy koním z huby. Řešením tohoto problému může být obroušení, při němž se ohladí všechny ostré hrany stoliček. Vnitřní stranu tváří a jazyk si může kůň odřít (např. o ostré zuby) a mohou vzniknout vřídky. Žvýkání je pak bolestivé, což vede ke špatnému zažívání a poklesu váhy.

Papouščí zobák má kůň tehdy, přesahují li horní zuby přes dolní. Také se nazývá předkus. V horším případě může koni bránit v přijímání potravy a způsobovat zdravotní potíže.

Určování věku podle zubů

Jak kůň stárne třecí plochy se opotřebovávají, Tím se odkrývají různé části jejich vnitřní struktury. Plošky řezáků mohou poskytnout představu o stáří koně.

Když jsou trvalé zuby zcela vyrostlé, říká se, že kůň má úplný trvalý chrup. V období růstu lze podle zubů přesně určit věk koně. Avšak od osmi let věku, kdy jsou zuby plně vyrostlé, se odhadování stáří podle zubů stává obtížnější.







Smysly

Zrak-oko

Kůň má jiný zrakový potenciál naž člově. Oči má umístěné po stranách hlavy, což má dva následky. Jednak vnímá každým okem jiný obraz a jednak je mu umožněno vidět skoro vše kolem sebe bez nutnosti otočení hlavy. Kůň však vnímá ostře pouze malou část svého zorného pole. Přímo před sebou a za sebou má slepé body. V momentě odskoku nevidí kůň překážku ostře. Kůň také nevidí, co stojí přímo za ním. Šikmo za sebou kůň něco vidí, ale aby mohl přesněji zaostřit, musí zvednout hlavu a otočit se. Zrak koně dosahuje několika set meterů. To, co se děje ve větší vzdálenosti, vnímá kůň především vynikajícím sluchem a čichem. Kůň narozlišuje hloubkovou perspektivu. Proto se může někdy nečekaně polekat kousku papíru nabo stínu. Nejčastější příčinou lekavé reakce koně je práve to, že něco dobře neviděl. koně proto netrestáme, ale snažíme se ho uklidnit a přesvědčit o tom, že se neději nic mimořádného. Dnes jsme přesvědčeni, že kůň rozlišuje některé barvy, například červenou, zelenou, žlutou a modrou. Zdá se, že žlutou barvu vnímá nejlépe.



Sluch-uši

Kůň slyší několikanásobně lépe než člověk. Svými pohyblivými ušními boltci neustále zachytává různé okolní zvuku. Zvedne-li kůň náhle hlavu, napne svaly na krku a natočí uši dopředu...zřejmě uslyšel něco, co ho vyrušilo. Sluch hraje také roli při orienteci koně ve tmě. Zvuky přicházející z dálky a klapot vlastních kopyt způsobují, že se kůň ve tmě orientuje daleko lépe než člověk.



Čich-nozdry

Koně mají velmi bybynutý čichový orgán. Jsou schopni velmi dobře rozlišit různé pachy. Kůň například ucítí jené koně na pastvině i přes vělkou vzdálenost. Když ucítí něco zvláštního, můžeme často vidět, že zvedne nozdry a zároveň zvedne a obrátí naruby vrchní pzsk. To nazýváme flemování. Hřebci často flémují, když větří klisnu. Také vodu a potravu zkoumají kně čichem. Pokud jim nevoní, potravu ani vodu nepříjmou. Čich hraje také důležitou roli v sociálním životě koní. Nový jedinec je druhými vždy důkladně očichán a naopal. Jednou zažitý pach svého stádového druha kůň již nikdy nezapomene bez ohledu na to, zda-li mu je, či není sympatický.



Chuť-jazyk

Chuťový orgán slouží koním pro rozlišení jedovatých a neškodných rostlin. proto na pastvině nechávají jedovaté části rostlin, například pryskyřníku, netknuté. Tak jako lidé mají i koně některé chutě rádi, a jiné naradi. Všeobecně se dá říct, že nejraději mají chuť sladkou, ale kyselé jablko určitě neodmítnou. Rádi také olizují kousky soli.



Hmat- kůže

Hmat koně je velmi dobře vyvinut. Kůň ucítí i nejjemější dotek. Mouchu, která usedne na jeho kůži, odežene zachvěním podkožních svalů. Dlouhými hmatovými brvami na horním a dolním pysku prověřují své nejbližší okolí. Většině koní je příjemné jemné podráždění kůže, zejména na nose a pod bradou.



¨



Zpět